Milonga je
a) společenské setkání tanečníků tanga, tedy událost a místo, kde se lidé chtějí bavit a užívat si společnosti se stejným zájmem.
b) a také jeden z rytmů tanga, na který se tančí.
Informace popsané dále se věnují milonze jako společenské události.
Jak probíhá taková milonga? Milongy se často konají v tanečních studiích, sálech, restauracích a na dalších veřejných místech (a též doma). Mají svého organizátora – skupinu lidí či jednotlivce, který milongu pořádá jako službu komunitě. Pořadatel je obvykle zodpovědný např. za rezervaci místa, občerstvení a zajištění dýdžeje, který se během milongy stará o hudbu.
Tango dýdžejové obvykle hrají hudbu v tzv. tandách, tedy sadách třech nebo čtyř písní. V tradiční podobě milongy mívají všechny skladby v tandě podobný motiv, tedy stejný orchestr, jednoho interpreta či období, ze kterého pocházejí (pokud tanda začíná skladbou ze 40. let od Carlose di Sarli s hlasem Roberta Rufina, pravděpodobně bude končit též skladbou ze 40. let od Carlose di Sarli za zpěvu téhož interpreta).
Všechny skladby v tandě jsou tanga, nebo valsy, nebo milongy. Pokud začíná tanda valsem, můžete si být jisti, že následující dvě nebo tři skladby budou též vals.
Skladby v tandě mívají podobný rytmus a náladu, což vám umožní postupně se sladit s vaším partnerem, než tanda skončí. Schopní dýdžejové (a zejména ti, co sami tančí) během tandy rytmus či témata výrazně nemění.
Sobě navzájem neznámí tanečníci často během první písně dělají jen jednodušší taneční pohyby, aby s partnerkou navázali dobrý kontakt. Jinými slovy se „oťukávají“. Pokud se vše daří, během dalších skladeb mohou vyzkoušet pokročilejší figury.
Tanda je zakončena cortinou (cortina [špan.] = záclona), což je obvykle jasně „netangová“ skladba trvající desítky vteřin a naznačující tanečníkum, že tanda je u konce. Během cortiny tanečníci obvykle doprovodí partnerky k jejich stolu (pozn.: hlubokým tanečním zážitkem dezorientované partnerky toto Guth-Jarkovské gesto jistě ocení).
Text převzat z webu: O tangu (www.otangu.cz)